====== Funkce ======

Funkce je POU, která si neukládá svůj stav (tj. pokud je volána se stejnými vstupními parametry, musí produkovat stejný výsledek). Funkce může vracet pouze jeden výsledek, ale ten může být různého typu. Funkce nevracející výsledek by neměla být volána ve výrazu. Norma definuje standardní funkce a uživatelem definované funkce. Standardní funkce jsou např. ADD pro sčítání, ABS pro absolutní hodnotu, SQRT pro odmocninu, SIN pro sinus. Jakmile jsou jednou definovány nové uživatelské funkce, mohou být používány opakovaně.

Pozor: Parametry funkcí (např. u funkce MUL násobení vstupu konstantou) jsou v kódu vedeny jako konstanty, za běhu programu je nelze měnit. Mohou být změněny pouze úpravou zdrojového kódu a přehráním programu. Pokud budeme chtít měnit parametry funkcí, musíme je "vytáhnout" na vstupy a připojit ke globálním proměnným.

Funkce se skládá ze dvou základních částí: deklarační a výkonné. V deklarační části POU se definují proměnné potřebné pro činnost POU. Výkonná část pak obsahuje vlastní příkazy pro realizaci požadovaného algoritmu.

==== Deklarace funkce ====

<code st-iec>
FUNCTION jmeno: datový typ ... END_FUNCTION    //datový typ je nepovinný pro funkci, která nevrací hodnotu
</code>

==== Deklarace proměnných ====

Deklarační část funkce obsahuje definice proměnných potřebných pro svoji činnost. Proměnné jsou používány pro ukládání a zpracování informací. Každá proměnná je definována jménem proměnné a datovým typem. Datový typ určuje velikost proměnné v paměti a zároveň do značné míry určuje způsob zpracování proměnné. Pro definice proměnných jsou k dispozici standardní datové typy (BOOL, BYTE, INT, …). Použití těchto typů závisí na tom, jaká informace bude v proměnné uložena (např. typ BOOL pro informace typu ano/ne, typ INT pro uložení celých čísel se znaménkem apod.). Uživatel má také možnost definovat svoje vlastní datové typy. Umístění proměnných v paměti PLC systému zajišťuje automaticky programovací prostředí. Pokud je to potřeba, může umístění proměnné v paměti definovat i uživatel.

Vstupní proměnné

<code st-iec>
VAR_INPUT ... END_VAR
</code>

Výstupní proměnné

<code st-iec>
VAR_OUTPUT ... END_VAR
</code>

Vstupně/výstupní proměnné

<code st-iec>
VAR_IN_OUT ... END_VAR
</code>

Lokální proměnné

<code st-iec>
VAR ... END_VAR
</code>

Externí proměnné

<code st-iec>
VAR_EXTERNAL ... END_VAR
</code>

Inicializace proměnných

<code st-iec>
VAR I: INT := 1; END_VAR;
</code>

==== Výkonná část ====

Výkonná část funkce následuje za částí deklarační a obsahuje příkazy a instrukce. Ve výjimečných případech nemusí definice funkce obsahovat žádnou deklarační část a potom je výkonná část uvedena bezprostředně za definicí začátku funkce. Příkladem může být funkce, která pracuje pouze s globálními proměnnými, což sice není z hlediska architektury programu ideální řešení, ale technicky může existovat. Výkonná část funkce může obsahovat volání dalších funkcí. Při volání mohou být předávány parametry pro volané funkce resp. funkční bloky.

<code st-iec>
MY_FUNC := Value;  //výsledek funkce
</code>

==== Volání funkce ====

Formální, kompletní

<code st-iec>
A := MY_FUNC( First_Index := 1, Last_Index := 5 );
</code>

Neformální

<code st-iec>
A := MY_FUNC( 1, 5);
</code>


----

Příklad funkce (MY_FUNC):

<code st-iec>
VAR_GLOBAL             //externí interface
 Data_Array: ARRAY[0..100] OF INT;
END_VAR

FUNCTION MY_FUNC: INT           //název funkce "MY_FUNC", vraci výsledek typu INT

   VAR_INPUT               //vstupní proměnné
  First_Index, Last_Index: INT;
   END_VAR

   VAR_EXTERNAL          //externí proměnné
  Data_Array: ARRAY [0..100] OF INT;
   END_VAR

   VAR                  //lokální proměnné
  Sum, I: INT;
   END_VAR

   (* Tělo Funkce *)
   Sum := 0;
   FOR I:= First_Index TO Last_Index
  DO Sum := Sum + Data_Array[I];
   END_FOR;
   MY_FUNC := Sum;         //výsledek funkce

END_FUNCTION
</code>

{{:cs:mervis-ide:35-help:func1.png}}

{{:cs:mervis-ide:35-help:func2.png}}

Vložená vlastní funkce do programu vytvořeném ve FUPLE.

==== Blokace výpočtu ====

Vstupní proměnná en slouží pro řetězení a blokování následných výpočtů. Proměnná "eno" kopíruje stav vstupní proměnné "en".